Domorodí obyvatelé

Kostarika nikdy neměla vzkvétající domorodou kulturu, jako například říše Mayů, Aztéků a Inků. Domorodci zde byli ovlivněni mesomerickými kmeny ze Střední Ameriky a kulturami ze severu Jižní Ameriky (hlavně z dnešní Kolumbie). Většina domorodých skupin žila na pokraji chudoby a vládl jim vůdce zvaný „cacique“. Po příjezdu Španělů se většina domorodých kmenů přestěhovala zpátky do hor, aby se vyhnuli případnému otroctví a zdanění.

Kostarická indiánská kultura za sebou nezanechala příliš artefaktů – většinou jednoduché výrobky jako je keramika nebo různé ozdoby. Nejvýznamnější jsou kamenné koule, které byly nalezeny na jihu země (oblast řeky Térreba kolem Palmar Jih/Palmar Sever). Některé z těchto koulí váží až 15 tun a není jasné, jak byly vyrobeny a přemístěny, ani k čemu sloužily.

Vyhynutí domorodců bylo na Kostarice způsobeno spíše nemocemi, než cílenou genocidou (jako v ostatních zemích Latinské Ameriky – zejména v Guatemale a v Salvadoru). Dnes na Kostarice žije už pouze okolo 64 000 domorodých lidí (přibližně 1,7 % populace), a to většinou v odlehlých horských oblastech. 

Domorodé kmeny na Kostarice:

- Gutatusos/Malekus
- Chorotegas
- Huetares
- Cabecares
- Bribri
- Terrabas (Teribes)
- Borucas (Bruncas)
- Guaymies

Základní problémy ovlivňující domorodé kmeny Kostarice

Zvyšující se ztráta území je hlavním problémem, kterému musí domorodci čelit a je zdrojem dalších problémů, jako je vytvoření vzdělávacího systému a politických ideologií. Koneckonců všechno týkající se jejich kulturní identity je ovlivněno kulturními, ekonomickými a politickými změnami. Tradiční praktiky začínají být odsuzovány, nebo dokonce zakazovány, jako např. tradiční medicína, domorodá náboženská víra a společenské zvyky. Jejich jazyk a kultura se pomalu začínají učit v místních školách, ale bude to dlouhý proces, než dosáhnou plné kulturní nezávislosti.

Zákon o domorodcích z roku 1977 a jeho zavedení

Domorodé právo bylo v roce 1977 původně založeno, aby došlo k omezení ztráty půdy domorodého obyvatelstva. Původní obyvatele nebyli dostatečně vzdělaní (s vysokým procentem negramotnosti), živili se zejména zemědělstvím, čímž byli hodně závislí na situaci na trhu. Špatná úroda by mohla znamenat ztrátu všech zdrojů. Tak byla jejich půda postupně prodána mestické populaci – především Evropským potomkům. Zde je příklad toho, jak to fungovalo: Domácí farmář nemá peníze a koupí semínka a jídlo od obchodníka ve městě na dluh. Pokud je špatná sklizeň, tak farmář nemá peníze na zaplacení dluhu a musí dát obchodníkovi svojí půdu do zástavy. Tak byli domorodci krok za krokem zbaveni půdy. Domorodý zákon byl založen k zastavení tohoto procesu.

Domorodý zákon obsahuje:
Článek 3: Domorodé právo (č. 6172) uvádí, že půda v přírodních rezervacích je určena pouze pro obyvatele domorodého původu. Půda může být obchodována pouze mezi indiány a všechny transakce, které proběhly před zavedením práva, zanikají.
Článek 9: Článek 9 uvádí, že půda v přírodních rezervacích musí být převedena domorodým komunitám. Dnes (2010) je však stále více než 80 % země obýváno nedomorodými lidmi.
Článek 5: Článek 5 stanoví, že nedomorodým osobám, které vlastní půdu v přírodních rezervacích, bude za odevzdání těchto pozemků, které jsou určeny výhradně pro domorodce, nabídnuta kompenzace. Tento text není vždy uplatňován, protože domorodé populaci se málokdy podaří prosadit vyvlastnění (kvůli tomu, že nejsou dostatečně informovaní nebo protože jim bylo doporučeno být proti).

Problém zákona je to, že omezuje hospodářskou nezávislost, od té doby, co nelze oficiálně vlastnit pozemky v přírodních rezervacích. Nevýhodou původního nápadu zachování půdy je, že dělá původní oblasti neatraktivní pro investory, protože nemají zájem investovat do něčeho, nad čím nemají žádnou kontrolu. Zároveň domorodé obyvatelstvo má málo zdrojů, ze kterých by mohlo získávat finanční prostředky (stejně tak nedostávají žádné dotace od státu). Navíc přestože tento zákon byl zavedený před více než 30 lety, tak většina ústupků zůstala pouze na papíře. Domorodá populace je stále diskriminována, a když se například vláda rozhodne postavit elektrárnu (stejně jako projekt Diquí), tak stanovisko domorodých obyvatel značně ignoruje.

Domorodí lidé na Kostarice

Lidé etnického původu Macrochibcha (ze severu Jižní Ameriky)

Mnoho studií na toto téma považuje Bribri a Cabécares za kmeny stejného etnického původu. Mají stejnou náboženskou víru a věří v Siba – svrchovaného Boha a stvořitele vesmíru. Zatímco část kmene Bribri žije v nížinné oblasti Cordillera de Talamanca, Cabecarés žijí odříznutí v Kordillerských horách. Jsou méně ovlivněni pokrokem, než Bribri a udržují komplexní systém klanu.

Cabecares

Je tady asi 10 000 Cabecares, kteří stále udržují svůj jazyk, přírodní medicínu a původní kulturu (např. caciquové si mohou vzít několik žen). Mají bohatou zásobu příběhů a legend, některé jsou napsány ve Španělštině, některé v Cabecerském jazyce.
Lokace: Jižní pobřeží Atlantiku, provincie Limón, Chirripó (údolí Pacuare),  údolí Rio Estrella and přírodní rezervace Talamanca. Ujarrás de Buenos Aires a China Kichá.
Kulturní identita: Toto je pravděpodobně skupina s nejodlišnější kulturní identitou. Originální Cabecerským jazykem se stále mluví více, než Španělsky. Cabécares si zachovali spoustu zvyků a tradic a klanové vazby jsou stále velmi těsné.
Aktivity: Zemědělství (káva, kakao, banány), lovení ptáků a rybaření
Je možné navštívit oblasti, kde indiáni Cabecares stále žijí jejich tradičním způsobem.

Bribri

Lokace: Jižní Pacifik: provincie Puntarenas, původní rezervace Salitre a Cabagra v kantonu Buenos Aires.  Jižní Atlantik: provincie Limón, původní rezervace Talamanca
Kulturní identita: Bribri mluví vlastním jazykem, ale jako písmo používají Latinku a řadu dalších znaků pro psaní s fonetickým přepisem.
Aktivity: Zemědělství (káva, banány, kukuřice, fazole), chov prasat, lov ptáků
Řemeslo: Tkaní košíků a ruční výroba hudebních nástrojů s přírodními materiály, tkaniny a vlákna s přírodními barvami. K přeplavení přes řeku Sixaola k hranici Panamy používají kánoe z vydlabaného kmene a vory.

Terrabas (Teribes)

Dnes už je na Kostarice jen velmi málo původních obyvatel Terrabas.
Lokace: Kanton Buenos Aires v přírodní rezervaci  Boruca-Térraba.
Kulturní identita: Přestože si tato etnická skupina zachovala svojí kulturní identitu, originálním jazykem Terraba už dnes nemluví.
Aktivity: Zemědělství (kukuřice, fazole, rýže, banány, citrusy). Dnes v jejich teritoriu žije mnoho nedomorodých rolníků.

Borucas (Bruncas)

Kostaričtí domorodci Bruncas jsou stále velmi blízko k tradicím jejich předků, jak tvrdí jejich legenda, k tanci a řemeslu. Jsou známí především pro svůj festival „Fiesta de los Diablitos“, který trvá tři dny a koná se od 30. prosince do 2. ledna. Během oslav jsou pořádány zápasy mezi domorodými indiány Borucas (čerti) a dobyvatelskými Španěly (býci). Borucas používají masky a pijí hodně home-made nápoje chicha (chicha je zkvašený alkoholický nápoj, vyrobený z cukrové třtiny).
Lokace: Kanton Buenos Aires. Jejich původní rezervace se skládá z několika komunit (El Centro de Boruca, Rey Curré, Changuena, Maíz and Bijagua).
Kulturní identita: Borucas jsou známí především pro jejich propracované řemeslo, hlavně dřevěné masky, které vyrábí na festival Diablitos.
Aktivity: Zemědělství (plodiny, hospodářská zvířata)
Řemeslo: Bavlněné tkaniny, přírodní barviva pro barvení, ručně vyráběné dřevěné masky na festival „Fiesta de los Diablitos“
Organizujeme výlety do vesnice kmene Borucas, kde se můžete dozvědět více o místní kultuře, umění a řemeslu.

Guaymies

Guaymies jsou největší skupinou domorodých lidí na Kostarice. V roce 1960 Guaymies, též nazývaní Ngöbegues, emigrovaly z Panamy na Kostariku.
Lokace: Jižní Pacifik, provincie Puntarenas, komunity Abrojos v kantonu Corredores, Conteburica v kantonu Golfito a Coto Brus.
Kulturní identita: Guaymies stále nosí barevné ručně vyrobené tradiční kostýmy. Jejich jazykem je Guayamí, ale někteří náčelníci a poddůstojníci mluví také Španělsky. Byl vytvořen program gramotnosti pro indiánské oblasti. 
Aktivity: Zemědělství (kakao, rýže, fazole, kukuřice, palmový olej a banány), lov, rybaření, chov prasat.
Řemeslo: Oděvy vyrobené z přírodních vláken, barvené přírodními barvivy a pigmenty, rohože, klobouky vyrobené z kúry stromů.

Lidé etnického původu Mesoamerican a Nahua 

Guatusos / Malekus

Malekuové jsou jedním z nejmenších domorodých kmenů na Kostarice. Mezi indiánskými kmeny jsou Malekuové ti, kteří mají nejméně půdy: 40 % rodin nemá vlastní půdu. Nezaměstnanost sahá až k výši 10 %. Malekuové jsou ovládáni nedomorodými rezidenty na jejich půdě, což v posledních letech vyvolalo narůstající proces míšení.  
Lokace: Severní roviny Kostariky, provincie Alajuela, kanton San Rafael de Guatuso.
Kulturní identita: Vedle Španělštiny Malekuové stále mluví svým vlastním jazykem. Pro udržení používání tradičního jazyka se ve školách vyučuje v obou jazycích.
Aktivity: Zemědělství (kakao, palmový olej, pejibaye), rybaření
Řemeslo: Ruční výroba figurín, keramiky, výroba vorů, luků a dřevěných šípů.

Chorotegas

Lokace: Provincie Guanacaste, kanton Hojancha, původní rezervace Matambú, vesnice San Vicente, Guaitil and Santa Barbara
Kulturní identita: Originálním původním jazykem se nemluví, ale etnická identita je stále udržována. Zvyky a tradice se stále drží, například výroba keramických hrnců a figurín.
Aktivity: Zemědělství (plodiny, zelenina, včelařství)

Huetares

Dodnes přežila pouze malá komunita Huetares.
Lokace: Provincie San José, Kanton Puriscal, Zapatón, region Cerrito Quepos
Kulturní identita: Kulturní identita se stala něčím poněkud ztraceným, přestože některé zvyky, jako festival „Fiesta del Maíz“ a používání léčivých rostlin, se zachovaly. Huetares dnes mluví Španělsky.
Aktivity: Půda je poměrně neúrodná a zemědělství se příliš nerozvíjí. Kukuřice je jedním z mála plodin, které Huetares pěstují.
Řemeslo: Výrobky z palmového listí, zelenina a krmná zelenina. Huetares se specializují na výrobu přírodních barviv pro barvení oděvů. Keramické výrobky se prodávají u silnic a na trzích.