Vulkány

 

Kostarické vulkány 

V Kostarice najdeme nespočet sopek. Některé jsou již vyhaslé, pět z nich je však stále aktivní. Mimo toho jsou ve střední části země relikty třetihorních vulkánů, z nichž je celá řada geologicky ještě mladší než ty u nás (například v Českém Středohoří). Stejně jako všechno ostatní i vulkány jsou v Kostarice chráněné přírodní výtvory a nacházejí se většinou v Národních parcích. Jedním z nich je NP Monteverde, který leží severně od nejvíce osídlené části Valle Central. Divoké hory s původním porostem mlžného lesa nabízejí túry, přírodní zážitky i vynikající hospůdky s čerstvě ulovenými pstruhy. Je však nutno cestovat s průvodcem a vždy po stezkách. Park je privátní. Jižně od pohoří se nachází oblast Montes de Oro s ložisky zlata. Ještě dnes jsou zde patrné staré štoly, kde se občas polotajně těží. Velký povrchový důl Miramar – Bellavista  byl asi před pěti lety uzavřen po opakovaných námitkách ekologů. Zlato se zde zpracovávalo kyanidem. Přes všechna opatření se nádrž na svahu protrhla, a protože hrozilo postižení níže ležících vesnic i zemědělských ploch, byla další těžba i zpracování zakázáno.

Činné sopky jsou známými cíly všech turistických výprav. Kvalifikovaní průvodci o těchto fenoménech vždy podají dostatek informací.

Poás

Poás je štítová sopka, která je svým způsobem aktivní neustále. Z velkého kráteru občas vystřelují gejzíry plynů a mineralizované vody a bahna. Barva jezírka v kráteru se často mění podle převahy těch či oněch plynových substancí. Voda se někdy úplně ztrácí stejně, jako tomu bylo v roce 1989, kdy do výšky vystřelovaly fontány vařícího bahna. Na Poás jezdí spousta turistů. Pro lepší pohled z pozorovatelny do kráteru je nejlepší přijet po ránu – do 11 hodin. Zajímává je rozhodně také značená pěšinka ke kráteru Botos, která má asi 1,5 km a vede před mlžný les se spoustou květin. V roce 2012 postihlo celou oblast velké zemětřesení. Na monitorování následků se podíleli i geologové z České geologické služby.  Následky katastrofy jsou místy viditelné dodnes.

Irazú

Irazú představuje nejvýše položený aktivní vulkán Kostariky. Poslední erupce byla v r. 1963 a její produkty jsou na hraně kráteru stále vidět. Pokud sem přijedete ze San José po ránu nebo dopoledne, je vidět velký kráter štítového vulkánu. Kráter je vyplněný barevným jezerem. Barvy se mění podle to, jak se do vody dostávají vulkanické plynné sloučeniny, takže voda může být zelená, žlutá nebo modrá. Pro méně zkušené turisty je potřeba upozornit, že vysoká nadmořská výška (přes 3200 až 3400 m. n. m.) může způsobit dýchací potíže.

Arenal

Arenal je velmi činným vulkánem a tvoří rovněž významné centrum turistického ruchu. Vulkán byl dlouho považován za vyhaslý a jedinou připomínku jeho aktivity tvořily prameny termálních vod v lokalitě La Fortuna, kde dnes stojí hotel. V roce 1968 silná plinianská erupce otevřela kráter a obrovské bloky lávy dopadaly do velké vzdálenosti od úpatí. Nejhorší byly pyroklastické proudy, které sestupovaly ze svahů a zničily vše, co jim přišlo do cesty. Erupce měla své oběti na životech i majetku, ale paradoxně přispěla k mohutnému rozvoji turistického ruchu kolem sopky. Někdy je možno z hotelového bungalovu přes velké prosklené stěny pozorovat rudé proudy na svazích sopky a těšit se, že jeden takový přijde až k vám. Dříve byla možnost zajít až k malé pozorovatelně na břehu jezera, která už ležela v zóně nebezpečí. Kolem roku 2000 tam však sjel pyroklastický proud žhavých plynů a hornin, který zabil několik turistů. Od té doby je dovolené sledování erupcí pouze z bezpečného místa za plotem, které je ale také velmi pěkné.

Turrialba a Rincón de la Vieja

V posledních letech byly aktivní i vulkány Turrialba a Rincón de la Vieja, ke kterým je však poměrně složitý výstup a turistické výpravy tam nejezdí. Známou a zajímavou lokalitu představují rekonstrukce indiánské vesnice Guayabó pod svahy Turrialba. Údajně zde bylo osídlení už v roce 1000 př. n. l.. Najdete tady rytiny, zbytky soch, obydlí, a dlážděnou cestu, která je doslova vysekaná z džungle. 

Za poskytnuté informace o vulkánech děkujeme panu RNDr. Petru Hradeckému.